Výšivka v Čechách a na Moravě se rozvinula do obrovské bohatosti, především z hlediska množství vzorů a kompozic. Původ vyšívání je v praktické potřebě spojit dvě části tkaniny, olemovat kraje, zpevnit, zúžit část oděvu pomocí skladů či vrapů- záhybů na látce, které tvoří ozdobu na krojích.

Má však i další funkce, magickou, ochrannou, estetickou. Některé motivy vyjadřovaly symboly ochrany, štěstí, plodnosti, lásky.

Výšivky měly dvojí základní využití. Objevovaly se na krojích mužských i ženských. Vyšívaly se pleny, košile, šátky na hlavu, živůtky, kabátky, zástěry, sukně, stuhy do vlasů, čepce, obuv i kožichy.

Do druhé skupiny lze zařadit interiérové a zvykoslovné textilie. Na Moravě se výšivka udržela déle, hlavně na Slovácku. Uplatňovala se zde křížková výšivka, výšivka s prolamováním, předkreslená výšivka s rostlinnou, ale i se zvířecí tematikou.

Výšivka na Valašsku nebyla jednotného rázu. Na Vsetínsku převládala modrá geometrizovaná, na Valašskokloboucku krémová, žlutá a mladší bílá rožnovská. Ve druhé polovině 19. století převládla bílá výšivka s motivy voniček a pavoučků, lem byl ukončen buď barglováním, tj. vyšívanými zoubky, nebo byla k okraji přišita paličkovaná krajka. Z pozdějšího pohledu byla valašská výšivka často ztotožněna s jemnou výšivkovou krajkou z okolí Rožnova pod Radhoštěm, především ze Zubří.

Podél slovenských hranic od jižního Valašska směrem k Horňácku je rozšířena geometrická výšivka. Nejreprezentativnějším představitelem horňáckých výšivek byly šátky. U starších výšivek se používaly jako materiál hrubší příze a nekroucené hedvábí, u mladších hedvábí a kupované bavlnky. Dominantní barvou je krémová, vystupující samostatně nebo v kombinaci s jinými barvami, časté jsou modrá, černá a červená.

Plátěné součástky oděvů zdobily také krajky. Slovácké krajky se zhotovovaly nejčastěji z režné příze, surového hedvábí zvaného "šúšel", kopřivového hedvábí, ale také z barevné vlny. Pro Horňácko byla typická bílá krajka s černým konturováním vzoru.