První lokomotivou postavenou speciálně pro Mladějov byl stroj, který v konečném číslování ze druhé poloviny dvacátých let dostal číslo jedna. Lokomotiva byla objednána v roce 1918 v lokomotivce Krauss v Linci. Konstruktéři vzali za základ stroj typu R IIIc, který byl vyroben na jaře téhož roku pro rakouské Ministerstvo války, a provedli na něm rozsáhlé úpravy. Rekonstrukce byla ukončena roku 1920. Úpravy sledovaly především zvýšení výkonu. Válcový kotel byl prodloužen o jeden kroužek a původní skříňový kotel byl nahrazen větším. Topeniště bylo vybaveno stupňovitým roštem pro spalování místního nekvalitního hnědého uhlí, které mělo nízkou výhřevnost a vysokou popelnatost. Podle vzpomínek pamětníků měli místní lidé takové rošty i v kamnech. Těžba místního uhlí byla ukončena po druhé světové válce. Tehdy bylo také původní měděné topeniště nahrazeno ocelovým a stupňovité rošty nahrazeny normálními. Podélné jsou šikmé a poslední je příčný a sklopný, což velmi usnadňuje obsluhu.

Tyto úpravy však lokomotivu neúměrně prodloužily, takže bylo nutné ji postavit jako čtyřnápravovou. Kvůli průjezdu ostrými oblouky nebylo možné zasadit všechny nápravy pevně do rámu, tak se výrobce rozhodl pro kloubové uchycení tendru lokomotivy. Kotel a tři hnací nápravy jsou v hlavním rámu. Uhlák a stanoviště strojvedoucího se nachází na pomocném rámu, který je prostřednictvím mohutných podélných nosníků a otočného příčníku zavěšen na hlavní rám lokomotivy. První dvě hnací nápravy jsou odpruženy společnými podélnými listovými pružinami, třetí příčnou pružinou. Podpůrný tendr spočívá na vlastní nápravě odpružené příčnou pružinou. Toto uspořádání pojezdu je ideální pro podmínky úzkorozchodné průmyslové dráhy - nerovnosti tratě, ostré oblouky apod. Proto se jednička v pravidelném provozu osvědčila a z její konstukce se vycházelo při stavbě lokomotivy č. 5.

Lokomotiva č. 1 se v téměř nezměněném stavu dožila dnešních dnů - z viditelných úprav uveďme náhradu původního rovného komínu baňatým s jiskrojemem, posunutí písečníku směrem vpřed a změna pískování pod jednotlivé nápravy.
V padesátých letech bylo na lokomotivu namontováno turbodynamo a píšťala používané v té době na ČSD, např. na lokomotivách 556.0. Poslední dva prvky byly odstraněny při renovaci v roce 1997, na čelo lokomotivy byla dosazena odnímatelná petrolejová lampa a na střechu mosazná píšťala. Dále byly vyměněny kotlové trubky, opravena výstroj kotle (napaječe, dmychavka) a obnoven nátěr budky lokomotivy. Při renovaci se vycházelo hlavně z historických fotografií.

Kotel lokomotivy byl uznán způsobilým provozu do roku 2007. Dne 1. května 1998 se lokomotiva poprvé představila veřejnosti a od té doby vozí většinu osobních vlaků při jízdách pro veřejnost či nákladní vlaky pro fotografy. Nezbývá než doufat, že se její provoz obejde bez závad a že do roku 2007 jedničce přibudou v muzejním provozu další kolegyně.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.mpz.cz